Feed aggregator

Novou kancléřku má od dnešního dne Univerzita Palackého v Olomouci, poprvé v historii školy se pozice ujímá žena. Právníka Martina Tomáška, který vykonával funkci kancléře od roku 2022, střídá Ivana Olivová, zkušená výkonná manažerka, která má více než dvacetiletou praxi v řízení organizací v českém i mezinárodním prostředí. Na pozici kancléřky přichází podle svých slov s cílem posilovat provozní stabilitu a vytvářet spolehlivé zázemí pro akademické poslání univerzity.

„Na univerzitu se vrací jako naše absolventka. Do akademického prostředí přináší zkušenosti z nadnárodních organizací, kterým ve výkonných funkcích pomáhala zvládat období zásadních transformací. Dlouhodobě se také věnuje krizovému managementu a řízení změn. Je rovněž certifikovanou mediátorkou se zkušenostmi s řešením pracovních a obchodních sporů. Jsem rád, že na klíčovou pozici v čele kanceláře rektora přichází zkušená manažerka, která dokáže spojit strategický pohled se schopností hledat řešení a propojovat lidi napříč univerzitou,“ říká rektor UP Michael Kohajda.

Ivana Olivová chce ve své práci navazovat na to, co na svěřeném úseku funguje dobře, a dále rozvíjet oblasti, v nichž je ještě prostor pro zlepšení. Podstatné podle ní je, aby srozumitelné procesy, soulad s legislativou a funkční metodická podpora odpovídaly strategickému směřování UP.

„Univerzita Palackého mě vzdělala a formovala. Vracím se sem s respektem k akademickému prostředí a zároveň se zkušeností z velkých a komplexních organizací. Ráda ji využiji tam, kde může univerzitě pomoci fungovat jednodušeji a předvídatelněji,“ zdůrazňuje. Roli kancléřky vnímá podle svých slov jako službu akademické obci a jako oporu rektorovi i vedení univerzity, založenou na dialogu, respektu k samosprávnému charakteru univerzity a autonomii jejích součástí.

Kancléř či kancléřka stojí v čele kanceláře rektora a zajišťuje administrativní, správní a organizační činnosti spojené s výkonem jeho funkce a chodem vedení univerzity. Má na starosti také bezpečnostní agendu, archiv a spisovou službu na UP. Pozice kancléře byla na Univerzitě Palackého zřízena až prvním porevolučním rektorem Josefem Jařabem. V historii univerzity tak tuto funkci vykonávali Tomáš Hrbek, Rostislav Hladký a Martin Tomášek. Poslední jmenovaný byl kancléřem od ledna 2022 a do čela kanceláře rektora přešel z právního oddělení Rektorátu UP, kam se teď také na vlastní žádost vrací.

„Dosavadnímu kancléři bych chtěl poděkovat za práci, kterou pro Univerzitu Palackého v této pozici odvedl. Děkuji za jeho nasazení, spolehlivost i za podporu, kterou poskytoval vedení univerzity při řešení každodenních i mimořádných situací,“ doplnil rektor Michael Kohajda.

Novou kancléřku má od dnešního dne Univerzita Palackého v Olomouci, poprvé v historii školy se pozice ujímá žena. Právníka Martina Tomáška, který vykonával funkci kancléře od roku 2022, střídá Ivana Olivová, zkušená výkonná manažerka, která má více než dvacetiletou praxi v řízení organizací v českém i mezinárodním prostředí. Na pozici kancléřky přichází podle svých slov s cílem posilovat provozní stabilitu a vytvářet spolehlivé zázemí pro akademické poslání univerzity.

„Na univerzitu se vrací jako naše absolventka. Do akademického prostředí přináší zkušenosti z nadnárodních organizací, kterým ve výkonných funkcích pomáhala zvládat období zásadních transformací. Dlouhodobě se také věnuje krizovému managementu a řízení změn. Je rovněž certifikovanou mediátorkou se zkušenostmi s řešením pracovních a obchodních sporů. Jsem rád, že na klíčovou pozici v čele kanceláře rektora přichází zkušená manažerka, která dokáže spojit strategický pohled se schopností hledat řešení a propojovat lidi napříč univerzitou,“ říká rektor UP Michael Kohajda.

Ivana Olivová chce ve své práci navazovat na to, co na svěřeném úseku funguje dobře, a dále rozvíjet oblasti, v nichž je ještě prostor pro zlepšení. Podstatné podle ní je, aby srozumitelné procesy, soulad s legislativou a funkční metodická podpora odpovídaly strategickému směřování UP.

„Univerzita Palackého mě vzdělala a formovala. Vracím se sem s respektem k akademickému prostředí a zároveň se zkušeností z velkých a komplexních organizací. Ráda ji využiji tam, kde může univerzitě pomoci fungovat jednodušeji a předvídatelněji,“ zdůrazňuje. Roli kancléřky vnímá podle svých slov jako službu akademické obci a jako oporu rektorovi i vedení univerzity, založenou na dialogu, respektu k samosprávnému charakteru univerzity a autonomii jejích součástí.

Kancléř či kancléřka stojí v čele kanceláře rektora a zajišťuje administrativní, správní a organizační činnosti spojené s výkonem jeho funkce a chodem vedení univerzity. Má na starosti také bezpečnostní agendu, archiv a spisovou službu na UP. Pozice kancléře byla na Univerzitě Palackého zřízena až prvním porevolučním rektorem Josefem Jařabem. V historii univerzity tak tuto funkci vykonávali Tomáš Hrbek, Rostislav Hladký a Martin Tomášek. Poslední jmenovaný byl kancléřem od ledna 2022 a do čela kanceláře rektora přešel z právního oddělení Rektorátu UP, kam se teď také na vlastní žádost vrací.

„Dosavadnímu kancléři bych chtěl poděkovat za práci, kterou pro Univerzitu Palackého v této pozici odvedl. Děkuji za jeho nasazení, spolehlivost i za podporu, kterou poskytoval vedení univerzity při řešení každodenních i mimořádných situací,“ doplnil rektor Michael Kohajda.

Ve středu 26. srpna zemřel profesor Jan Štěpán, významný český logik, filozof a matematik, jeden ze zakladatelů katedry filozofie Filozofické fakulty Univerzity Palackého a její dlouholetý člen. Odešel náhle a nečekaně.

Profesor Jan Štěpán stál u zrodu katedry filozofie FF UP po listopadu 1989 a v letech 1990–1998 působil jako její vedoucí. V roce 1997 byl jmenován profesorem logiky a na katedře filozofie nadále vyučoval. V letech 1997–2006 zastával funkci proděkana FF UP pro vědecko-badatelské záležitosti. Dlouhá léta byl také členem Akreditační komise ČR a předsedou její pracovní skupiny pro filozofii, teologii a religionistiku. V roce 2015 byl jmenován čestným profesorem Slezské univerzity v Katovicích.

Odborně se pohyboval na pomezí filozofie a logiky. Zabýval se zejména deontickou logikou, principy výstavby a strukturou normativních systémů, noetickými a ontologickými podmínkami normotvorby, transparentní intenzionální logikou i filozofickými aspekty a předpoklady logiky. Věnoval se rovněž problematice dedukce, logice možných světů a rekonstrukci filozofické logiky. V oblasti filozofie a logiky publikoval řadu knih, vysokoškolských skript a odborných článků. Více zde. 

Ve středu 26. srpna zemřel profesor Jan Štěpán, významný český logik, filozof a matematik, jeden ze zakladatelů katedry filozofie Filozofické fakulty Univerzity Palackého a její dlouholetý člen. Odešel náhle a nečekaně.

Profesor Jan Štěpán stál u zrodu katedry filozofie FF UP po listopadu 1989 a v letech 1990–1998 působil jako její vedoucí. V roce 1997 byl jmenován profesorem logiky a na katedře filozofie nadále vyučoval. V letech 1997–2006 zastával funkci proděkana FF UP pro vědecko-badatelské záležitosti. Dlouhá léta byl také členem Akreditační komise ČR a předsedou její pracovní skupiny pro filozofii, teologii a religionistiku. V roce 2015 byl jmenován čestným profesorem Slezské univerzity v Katovicích.

Odborně se pohyboval na pomezí filozofie a logiky. Zabýval se zejména deontickou logikou, principy výstavby a strukturou normativních systémů, noetickými a ontologickými podmínkami normotvorby, transparentní intenzionální logikou i filozofickými aspekty a předpoklady logiky. Věnoval se rovněž problematice dedukce, logice možných světů a rekonstrukci filozofické logiky. V oblasti filozofie a logiky publikoval řadu knih, vysokoškolských skript a odborných článků. Více zde. 

Jak může spolupráce univerzitních vědců s firmami přispět k vývoji nových produktů, technologií nebo postupů? A jak mohou naopak zkušenosti z aplikační sféry ovlivnit další směřování výzkumu a vzdělávání? Také na tyto otázky nabídnou odpovědi letošní Akademické dožínky, které 3. září v areálu Přírodovědecké fakulty UP v Olomouci-Holici pořádá katedra chemické biologie.

„Součástí letošního programu bude krátký blok věnovaný spolupráci vědců s aplikační sférou a přenosu výsledků výzkumu do praxe. Návštěvníci se seznámí s konkrétními příklady spolupráce při vývoji moderních agrochemikálií a ve šlechtění. Těmto tématům se bude věnovat Radoslav Koprna z katedry chemické biologie přírodovědecké fakulty společně se zástupci aplikační sféry. O výzkumu a využití léčebného konopí bude hovořit Petr Tarkowski. Přednášky zároveň představí témata řešená v rámci aktuálně probíhajícího projektu OP JAK INTERMAT,“ uvedla Lucie Plíhalová, vedoucí katedry chemické biologie.

Odborný blok tak nabídne konkrétní pohled na to, jak mohou výsledky základního i aplikovaného výzkumu nacházet cestu k praktickému využití a jakou roli v tomto procesu hraje dlouhodobá spolupráce univerzitních pracovišť s firmami a dalšími partnery z aplikační sféry.

Akademické dožínky začnou ve čtvrtek 3. září 2026 ve 13:00 v areálu přírodovědecké fakulty v Olomouci-Holici na adrese Šlechtitelů 27. Úvodní část programu se uskuteční ve venkovních prostorách a její součástí bude tradiční sázení stromu. Letos přibude v areálu liliovník tulipánokvětý (Liriodendron tulipifera), který zasadí děkan přírodovědecké fakulty Jan Říha. Od 13:30 bude následovat blok odborných přednášek a od 15:00 prohlídka polní techniky a prezentace pozvaných firem.

Jak může spolupráce univerzitních vědců s firmami přispět k vývoji nových produktů, technologií nebo postupů? A jak mohou naopak zkušenosti z aplikační sféry ovlivnit další směřování výzkumu a vzdělávání? Také na tyto otázky nabídnou odpovědi letošní Akademické dožínky, které 3. září v areálu Přírodovědecké fakulty UP v Olomouci-Holici pořádá katedra chemické biologie.

„Součástí letošního programu bude krátký blok věnovaný spolupráci vědců s aplikační sférou a přenosu výsledků výzkumu do praxe. Návštěvníci se seznámí s konkrétními příklady spolupráce při vývoji moderních agrochemikálií a ve šlechtění. Těmto tématům se bude věnovat Radoslav Koprna z katedry chemické biologie přírodovědecké fakulty společně se zástupci aplikační sféry. O výzkumu a využití léčebného konopí bude hovořit Petr Tarkowski. Přednášky zároveň představí témata řešená v rámci aktuálně probíhajícího projektu OP JAK INTERMAT,“ uvedla Lucie Plíhalová, vedoucí katedry chemické biologie.

Odborný blok tak nabídne konkrétní pohled na to, jak mohou výsledky základního i aplikovaného výzkumu nacházet cestu k praktickému využití a jakou roli v tomto procesu hraje dlouhodobá spolupráce univerzitních pracovišť s firmami a dalšími partnery z aplikační sféry.

Akademické dožínky začnou ve čtvrtek 3. září 2026 ve 13:00 v areálu přírodovědecké fakulty v Olomouci-Holici na adrese Šlechtitelů 27. Úvodní část programu se uskuteční ve venkovních prostorách a její součástí bude tradiční sázení stromu. Letos přibude v areálu liliovník tulipánokvětý (Liriodendron tulipifera), který zasadí děkan přírodovědecké fakulty Jan Říha. Od 13:30 bude následovat blok odborných přednášek a od 15:00 prohlídka polní techniky a prezentace pozvaných firem.

Jaké je narodit se s albinismem v Africe? Zatímco někde jsou lidé s albinismem kvůli hluboce zakořeněným mýtům vystaveni diskriminaci, násilí a strachu o vlastní život, jinde jsou respektováni a uctíváni jako výjimečné bytosti. Dva radikálně odlišné světy představuje nová kniha Narozeni jinak kulturní antropoložky Kateřiny Mildnerové z Univerzity Palackého s fotografieemi mosambického fotožurnalisty Antonia Cossy. Publikace vychází v nakladatelství JOTA a její slavnostní křest se uskuteční 9. září v 18 hodin v pražské Galerii Karolinum. Křest bude spojen s vernisáží stejnojmenné výstavy.

Kniha Narozeni jinak (Born Different) vznikala během dlouhodobého terénního výzkumu v Africe. Její autoři se vydali za lidmi s albinismem, navštěvovali jejich rodiny a místa, kde žijí, a naslouchali jejich osobním svědectvím.

„O knize jsem přemýšlela už od počátku svého výzkumu v Zambii v roce 2023. Vstupovala jsem do něj s velkým nadšením a odhodláním a brzy mi bylo jasné, že příběhy bezpráví, utrpení, ale také odvahy a vnitřní síly lidí s albinismem musím zachytit nejen faktograficky, ale i literárně. Propojení psaného slova s fotografií navíc dalo celému tématu nový rozměr. Umožnilo spojit osobní příběhy a odborné poznatky se silným vizuálním svědectvím,“ uvedla autorka publikace, která propojuje antropologický výzkum, literárně zpracované příběhy a dokumentární fotografii.

Významná část knihy vychází právě z jejího dlouhodobého terénního výzkumu v Zambii, kde lidé s albinismem čelí stigmatizaci, diskriminaci a v krajních případech také únosům, sexuálnímu násilí či rituálním útokům. Společně s fotografem Antoniem Cossou zachytila příběhy přeživších i každodenní život lidí, které jejich fyziologická odlišnost kvůli hluboce zakořeněným mýtům vystavuje strachu a bezpráví.

Zcela odlišný obraz nabízí západoafrický Benin. V prostředí tradičního náboženství vodun jsou zde lidé s albinismem naopak respektováni a spojováni s duchovním světem a božstvy. Kontrast obou zemí ukazuje, jak zásadně může kulturní prostředí ovlivňovat pohled společnosti na jinakost i hodnotu lidského života.

foto_sem_4

Téměř tří set stránková publikace Narozeni jinak vznikala téměř dva roky.

„Psala jsem ji ve volných dnech, kterých moc nemám. Neumím psát pár hodin denně po večerech, potřebuji mít několik dní v kuse volno a vědět, že mám svůj klid a celý týden jen na psaní. A tak jsem psala tři týdny v lázních v Třeboni, kam se jezdím léčit. Bylo to během prázdnin, kdy byla dcera na táboře. Psala jsem po kouskách, pomalu, ale jistě,“ doplnila autorka publikace, která vychází v české i anglické verzi. Její součástí je také cyklus dokumentárních fotografií a uměleckých portrétů ze Zambie a Beninu. Výběr z nich představí stejnojmenná výstava.

Přijďte poznat svět lidí s albinismem v Africe a také projekt, který propojuje výzkum, umění, osvětu a konkrétní pomoc prostřednictvím autentických příběhů a fotografií. Knihu Narozeni jinak pokřtí odbornice na lidská práva Klára Šimáčková Laurenčíková. Speciálním hostem vernisáže bude renomovaná česko-britská dokumentární fotografka Líba Taylor. Večer nabídne také autorské čtení a autogramiádu s tím, že knihu si bude možné koupit přímo na místě. Slavnostní křest knihy Narozeni jinak/ Born Different se uskuteční 9. září v 18 hodin v pražské Galerii Karolinum.

„Náš projekt Narozeni jinak vydáním knihy nekončí. Chtěla bych se teď zaměřit především na osvětu a zvyšování povědomí veřejnosti o životě lidí s albinismem a porušování jejich lidských práv prostřednictvím přednášek, besed ke knize a dalších výstav. Zároveň chceme i pokračovat v konkrétní pomoci přímo v Zambii, zejména v oblasti zdravotní péče, vzdělávání a ochrany lidí ohrožených diskriminací či násilím. Mým přáním je, aby Born Different nebyl jednorázovým projektem, ale dlouhodobou iniciativou se skutečným a trvalým dopadem. Byla bych také ráda, kdyby inspiroval studenty k ještě většímu zapojení a ukazoval, že univerzita dokáže smysluplně propojovat výzkum, společenskou odpovědnost a konkrétní pomoc,“ dodala kulturní antropoložka, jejíž domovským pracovištěm je katedra sociologie, andragogiky a kulturní antropologie Filozofické fakulty Univerzity Palackého.

Kateřina Mildnerová je česká afrikanistka, spisovatelka a kulturní antropoložka působící na FF UP. Výzkumu kultur a náboženství subsaharské Afriky se věnuje více než dvacet let, terénní výzkumy realizovala především v Zambii, Beninu a Namibii. Od roku 2019 je předsedkyní České asociace pro africká studia. Zabývá se mimo jiné tradičním léčitelstvím, magií a čarodějnictvím, socio-kulturními aspekty albinismu a otázkami kolektivní identity. Je autorkou odborných i populárně-naučných knih, podílela se také na vzniku dokumentárního filmu Černí Češi a výzkumně-humanitárního projektu Born Different. Vedle vědecké a pedagogické práce se věnuje popularizaci antropologie a rozvojové spolupráci v Africe. 

Antonio Cossa je nezávislý fotožurnalista původem z Mosambiku, dlouhodobě žijící v Praze. Od roku 2004 působí jako dokumentární fotograf. Specializuje se na válečné konflikty a uprchlické krize na Blízkém Východě a v Africe. Od roku 2023 se věnuje fotodokumentaci života osob s albinismem v Africe v rámci projektu Born Different. Je také portrétním fotografem. Jeho profesní portfolio zahrnuje desítky výstav po celém světě a také přednášky a workshopy pro studenty i širokou veřejnost.

Jaké je narodit se s albinismem v Africe? Zatímco někde jsou lidé s albinismem kvůli hluboce zakořeněným mýtům vystaveni diskriminaci, násilí a strachu o vlastní život, jinde jsou respektováni a uctíváni jako výjimečné bytosti. Dva radikálně odlišné světy představuje nová kniha Narozeni jinak kulturní antropoložky Kateřiny Mildnerové z Univerzity Palackého s fotografieemi mosambického fotožurnalisty Antonia Cossy. Publikace vychází v nakladatelství JOTA a její slavnostní křest se uskuteční 9. září v 18 hodin v pražské Galerii Karolinum. Křest bude spojen s vernisáží stejnojmenné výstavy.

Kniha Narozeni jinak (Born Different) vznikala během dlouhodobého terénního výzkumu v Africe. Její autoři se vydali za lidmi s albinismem, navštěvovali jejich rodiny a místa, kde žijí, a naslouchali jejich osobním svědectvím.

„O knize jsem přemýšlela už od počátku svého výzkumu v Zambii v roce 2023. Vstupovala jsem do něj s velkým nadšením a odhodláním a brzy mi bylo jasné, že příběhy bezpráví, utrpení, ale také odvahy a vnitřní síly lidí s albinismem musím zachytit nejen faktograficky, ale i literárně. Propojení psaného slova s fotografií navíc dalo celému tématu nový rozměr. Umožnilo spojit osobní příběhy a odborné poznatky se silným vizuálním svědectvím,“ uvedla autorka publikace, která propojuje antropologický výzkum, literárně zpracované příběhy a dokumentární fotografii.

Významná část knihy vychází právě z jejího dlouhodobého terénního výzkumu v Zambii, kde lidé s albinismem čelí stigmatizaci, diskriminaci a v krajních případech také únosům, sexuálnímu násilí či rituálním útokům. Společně s fotografem Antoniem Cossou zachytila příběhy přeživších i každodenní život lidí, které jejich fyziologická odlišnost kvůli hluboce zakořeněným mýtům vystavuje strachu a bezpráví.

Zcela odlišný obraz nabízí západoafrický Benin. V prostředí tradičního náboženství vodun jsou zde lidé s albinismem naopak respektováni a spojováni s duchovním světem a božstvy. Kontrast obou zemí ukazuje, jak zásadně může kulturní prostředí ovlivňovat pohled společnosti na jinakost i hodnotu lidského života.

foto_sem_4

Téměř tří set stránková publikace Narozeni jinak vznikala téměř dva roky.

„Psala jsem ji ve volných dnech, kterých moc nemám. Neumím psát pár hodin denně po večerech, potřebuji mít několik dní v kuse volno a vědět, že mám svůj klid a celý týden jen na psaní. A tak jsem psala tři týdny v lázních v Třeboni, kam se jezdím léčit. Bylo to během prázdnin, kdy byla dcera na táboře. Psala jsem po kouskách, pomalu, ale jistě,“ doplnila autorka publikace, která vychází v české i anglické verzi. Její součástí je také cyklus dokumentárních fotografií a uměleckých portrétů ze Zambie a Beninu. Výběr z nich představí stejnojmenná výstava.

Přijďte poznat svět lidí s albinismem v Africe a také projekt, který propojuje výzkum, umění, osvětu a konkrétní pomoc prostřednictvím autentických příběhů a fotografií. Knihu Narozeni jinak pokřtí odbornice na lidská práva Klára Šimáčková Laurenčíková. Speciálním hostem vernisáže bude renomovaná česko-britská dokumentární fotografka Líba Taylor. Večer nabídne také autorské čtení a autogramiádu s tím, že knihu si bude možné koupit přímo na místě. Slavnostní křest knihy Narozeni jinak/ Born Different se uskuteční 9. září v 18 hodin v pražské Galerii Karolinum.

„Náš projekt Narozeni jinak vydáním knihy nekončí. Chtěla bych se teď zaměřit především na osvětu a zvyšování povědomí veřejnosti o životě lidí s albinismem a porušování jejich lidských práv prostřednictvím přednášek, besed ke knize a dalších výstav. Zároveň chceme i pokračovat v konkrétní pomoci přímo v Zambii, zejména v oblasti zdravotní péče, vzdělávání a ochrany lidí ohrožených diskriminací či násilím. Mým přáním je, aby Born Different nebyl jednorázovým projektem, ale dlouhodobou iniciativou se skutečným a trvalým dopadem. Byla bych také ráda, kdyby inspiroval studenty k ještě většímu zapojení a ukazoval, že univerzita dokáže smysluplně propojovat výzkum, společenskou odpovědnost a konkrétní pomoc,“ dodala kulturní antropoložka, jejíž domovským pracovištěm je katedra sociologie, andragogiky a kulturní antropologie Filozofické fakulty Univerzity Palackého.

Kateřina Mildnerová je česká afrikanistka, spisovatelka a kulturní antropoložka působící na FF UP. Výzkumu kultur a náboženství subsaharské Afriky se věnuje více než dvacet let, terénní výzkumy realizovala především v Zambii, Beninu a Namibii. Od roku 2019 je předsedkyní České asociace pro africká studia. Zabývá se mimo jiné tradičním léčitelstvím, magií a čarodějnictvím, socio-kulturními aspekty albinismu a otázkami kolektivní identity. Je autorkou odborných i populárně-naučných knih, podílela se také na vzniku dokumentárního filmu Černí Češi a výzkumně-humanitárního projektu Born Different. Vedle vědecké a pedagogické práce se věnuje popularizaci antropologie a rozvojové spolupráci v Africe. 

Antonio Cossa je nezávislý fotožurnalista původem z Mosambiku, dlouhodobě žijící v Praze. Od roku 2004 působí jako dokumentární fotograf. Specializuje se na válečné konflikty a uprchlické krize na Blízkém Východě a v Africe. Od roku 2023 se věnuje fotodokumentaci života osob s albinismem v Africe v rámci projektu Born Different. Je také portrétním fotografem. Jeho profesní portfolio zahrnuje desítky výstav po celém světě a také přednášky a workshopy pro studenty i širokou veřejnost.

Pokud byste se rozhodli listovat historií obnovené Právnické fakulty Univerzity Palackého, na jeho jméno byste narazili minimálně dvakrát. Zapsal se do ní nesmazatelně, a to už nyní, kdy má spoustu úspěšných pracovních let ještě před sebou. Jako první z jejích absolventů si mohl psát před své jméno titul docent a jako první absolvent této fakulty obléká talár ústavního soudce. Michal Bartoň – dlouholetá opora katedry ústavního práva.

Psal se rok 1994 a osmnáctiletý Michal Bartoň, student matematické větve olomouckého gymnázia, vybíral vysokou školu. Jen pár set metrů od jeho školy byla tři roky otevřená právnická fakulta. „Když jsem končil gymnázium, moje babička mi říkala‚ hele, támhle se otevřela nová fakulta – nechtěl bys zkusit práva?“ vzpomíná Michal Bartoň. K paragrafům ani třeba k historii do té doby nijak netíhl. „Spíše to byla moje zvědavost a shoda okolností, že jsem nastoupil právě na práva. Už tehdy mi to přišlo jako něco hodně praktického. Navíc se mi z Olomouce nechtělo.“ Kdyby mu přijímačky nevyšly, zamířil by na sousední přírodovědeckou fakultu mezi rovnice, vektory, derivace a integrály. Tam ho brali i bez testů.

Když se má ohlédnout za svým magisterským studiem na mladičké fakultě, pousměje se a oči se mu rozsvítí. V ročníku jich bylo kolem devadesáti, všichni se více méně znali, prostředí bylo komorní a hodně přátelské. Všechno vznikalo za pochodu. „Věci byly před námi ozkoušeny dvakrát třikrát. Byli jsme tak trochu pokusní králíci, ale o to to bylo zajímavější. S výukou pomáhali odborníci z Prahy a Brna. Ta pestrost různých škol a pohledů byla přínosná.“

Michal Bartoň (* 1976)
Vystudoval Právnickou fakultu UP. Rigorózní řízení i doktorské studium absolvoval na brněnské právnické fakultě. V roce 2012 byl jmenován docentem v oboru ústavní právo a státověda. Na olomoucké fakultě působí od svého absolutoria v roce 1999.
Byl mj. proděkanem fakulty, členem Akademického senátu UP, dlouholetým předsedou fakultního senátu a vedoucím katedry ústavního práva. V letech 2008 až 2013 byl členem pracovní komise Legislativní rady Vlády ČR. Od roku 2013 pak působil jako asistent soudce Ústavního soudu ČR. Je například editorem a hlavním autorem knihy Základní práva (Leges, 2016), spolueditorem a spoluautorem komentáře k Listině základních práv a svobod (C.H. Beck, 2020). Prezident Petr Pavel jej 18. prosince 2025 jmenoval soudcem Ústavního soudu ČR.

Odbornou specializací Michala Bartoně je organizační ústavní právo a základní lidská práva. „V základních právech se zaměřuji na politická práva, což je typicky svoboda projevu, právo shromažďovací, sdružovací nebo volební. Ale třeba též na zákaz diskriminace či otázky soudní ochrany základních práv,“ vyjmenovává. Co ho přitáhlo k ústavnímu právu a už nepustilo, sám přesně nedokáže pojmenovat. Zřejmě to byla řada podvědomých impulzů, kdy v 90. letech bylo ústavní soudnictví v republice úplně nový fenomén. Lákadlem byl pro něj i přesah mezi právem a politikou. A ovlivnili ho také jeho pedagogové jako Pavel Holländer, Antonín Procházka, Vlastimil Ševčík nebo Eliška Wagnerová, všichni ústavní soudci a silné osobnosti.

Na olomoucké fakultě zůstal v akademických řadách hned po absolutoriu. Do jiné právnické profese ho to prý netáhlo. „Už i ten výběr oboru – ústavní právo – se ne úplně dobře kombinuje s typickou prací běžného právníka. Praktické užití ústavního práva je trošku slabší. Nepřemýšlel jsem, že bych šel jinam. Práce na fakultě mě naplňovala.“ Změna přišla v roce 2013, kdy se mu na stole objevila nabídka stát se asistentem soudce Ústavního soudu ČR. Protože mu to přišlo jako vhodná symbió­za akademické práce a praktické právničiny zaměřené na ústavní právo, kývl na ni. A jak to Michal Bartoň dokáže, vzniklo spojení fungující, pevné a trvalé.

Před třemi lety jej olomoucká fakulta doporučila prezidentu republiky, když sbíral tipy na nové ústavní soudce. „Potěšilo mě, že domovská fakulta oceňuje moje schopnosti a práci. Zároveň jsem to ale bral tak, že to ještě nic neznamená. Těch institucí, které dávaly tipy, byla celá řada. Dostal jsem se na rozsáhlý seznam, nic víc,“ říká skromně.

„Znamenat něco“ to začalo vloni v červnu, kdy se Michalu Bartoňovi ozvala přímo kancelář prezidenta, neboť se ještě otevřela jedna vlna nominací na ústavní soudce. „Už v době, kdy se mě pan děkan ptal, zda mě může za fakultu navrhnout, jsem musel zvážit všechna pro a proti. Měl jsem tedy rozmyšleno, že kdyby k tomu někdy náhodou došlo, byť jsem s tím moc nepočítal, zkusil bych to. V rychlosti jsem to ještě jednou promyslel, probral s rodinou. Pak jsem napsal, že mě to velmi těší a že doložím vše potřebné,“ popisuje své životní rozhodnutí.

Tím odstartoval čtyřměsíční nominační proces. Předstoupením před poradní panel prezidenta a osobním setkáním s hlavou státu to začalo a „grilováním“ na plénu Senátu Parlamentu ČR končilo. „Rozhodně to nebylo s panem prezidentem jen společenské povídání. Bylo vidět, že si chce kandidáty proklepnout, než někoho pošle do Senátu. Byly to časově náročné a poměrně stresující měsíce,“ přibližuje období, kdy schůzka střídala schůzku.

Talár ústavního soudce obléká od prosince loňského roku. „Je to služba veřejnosti, kam člověk jde s tím, aby ji plnil co nejlépe. Přeji si, aby má rozhodnutí byla srozumitelná i neprávníkům, aby byla nejen věcně správná, ale i čtivá,“ říká funkčně nejmladší z patnácti soudců. Tmavě modrý talár s akcenty v národních barvách mu zůstane deset let. Pravidla Ústavního soudu ČR umožňují soudcům vykonávat pedagogickou činnost, čehož využil. Jen se z vedoucího katedry ústavního práva stal, jak sám říká, řadovým zaměstnancem fakulty. „Snížil jsem si úvazek. I z pohledu fungování katedry je dobré, když vypomůžu. Navíc funkce soudce je dočasná, budu se mít kam vrátit.“

Pracovní týden Michala Bartoně má pevný řád. Tři dny tráví na soudě v Brně, dva dny může pracovat z domu. Ty se právě snaží zčásti věnovat i studentům a fakultě. A víkend? „Ideálně by měl být volný, ale často je potřeba připravit se na jednání pléna, načíst složité věci.“

Když potřebuje vypnout hlavu, je tu jeho rodina, procházka, kolo a v zimě lyže. „Občas si zahraju na kytaru, to je takový můj největší relax,“ prozrazuje s lehkým úsměvem ústavní soudce, akademik a opora fakultní kapely STAGnace, která je ve fázi hibernace.

Text vyšel v aktuálním vydání magazínu Žurnál UP, který si můžete přečíst zde.

Pokud byste se rozhodli listovat historií obnovené Právnické fakulty Univerzity Palackého, na jeho jméno byste narazili minimálně dvakrát. Zapsal se do ní nesmazatelně, a to už nyní, kdy má spoustu úspěšných pracovních let ještě před sebou. Jako první z jejích absolventů si mohl psát před své jméno titul docent a jako první absolvent této fakulty obléká talár ústavního soudce. Michal Bartoň – dlouholetá opora katedry ústavního práva.

Psal se rok 1994 a osmnáctiletý Michal Bartoň, student matematické větve olomouckého gymnázia, vybíral vysokou školu. Jen pár set metrů od jeho školy byla tři roky otevřená právnická fakulta. „Když jsem končil gymnázium, moje babička mi říkala‚ hele, támhle se otevřela nová fakulta – nechtěl bys zkusit práva?“ vzpomíná Michal Bartoň. K paragrafům ani třeba k historii do té doby nijak netíhl. „Spíše to byla moje zvědavost a shoda okolností, že jsem nastoupil právě na práva. Už tehdy mi to přišlo jako něco hodně praktického. Navíc se mi z Olomouce nechtělo.“ Kdyby mu přijímačky nevyšly, zamířil by na sousední přírodovědeckou fakultu mezi rovnice, vektory, derivace a integrály. Tam ho brali i bez testů.

Když se má ohlédnout za svým magisterským studiem na mladičké fakultě, pousměje se a oči se mu rozsvítí. V ročníku jich bylo kolem devadesáti, všichni se více méně znali, prostředí bylo komorní a hodně přátelské. Všechno vznikalo za pochodu. „Věci byly před námi ozkoušeny dvakrát třikrát. Byli jsme tak trochu pokusní králíci, ale o to to bylo zajímavější. S výukou pomáhali odborníci z Prahy a Brna. Ta pestrost různých škol a pohledů byla přínosná.“

Michal Bartoň (* 1976)
Vystudoval Právnickou fakultu UP. Rigorózní řízení i doktorské studium absolvoval na brněnské právnické fakultě. V roce 2012 byl jmenován docentem v oboru ústavní právo a státověda. Na olomoucké fakultě působí od svého absolutoria v roce 1999.
Byl mj. proděkanem fakulty, členem Akademického senátu UP, dlouholetým předsedou fakultního senátu a vedoucím katedry ústavního práva. V letech 2008 až 2013 byl členem pracovní komise Legislativní rady Vlády ČR. Od roku 2013 pak působil jako asistent soudce Ústavního soudu ČR. Je například editorem a hlavním autorem knihy Základní práva (Leges, 2016), spolueditorem a spoluautorem komentáře k Listině základních práv a svobod (C.H. Beck, 2020). Prezident Petr Pavel jej 18. prosince 2025 jmenoval soudcem Ústavního soudu ČR.

Odbornou specializací Michala Bartoně je organizační ústavní právo a základní lidská práva. „V základních právech se zaměřuji na politická práva, což je typicky svoboda projevu, právo shromažďovací, sdružovací nebo volební. Ale třeba též na zákaz diskriminace či otázky soudní ochrany základních práv,“ vyjmenovává. Co ho přitáhlo k ústavnímu právu a už nepustilo, sám přesně nedokáže pojmenovat. Zřejmě to byla řada podvědomých impulzů, kdy v 90. letech bylo ústavní soudnictví v republice úplně nový fenomén. Lákadlem byl pro něj i přesah mezi právem a politikou. A ovlivnili ho také jeho pedagogové jako Pavel Holländer, Antonín Procházka, Vlastimil Ševčík nebo Eliška Wagnerová, všichni ústavní soudci a silné osobnosti.

Na olomoucké fakultě zůstal v akademických řadách hned po absolutoriu. Do jiné právnické profese ho to prý netáhlo. „Už i ten výběr oboru – ústavní právo – se ne úplně dobře kombinuje s typickou prací běžného právníka. Praktické užití ústavního práva je trošku slabší. Nepřemýšlel jsem, že bych šel jinam. Práce na fakultě mě naplňovala.“ Změna přišla v roce 2013, kdy se mu na stole objevila nabídka stát se asistentem soudce Ústavního soudu ČR. Protože mu to přišlo jako vhodná symbió­za akademické práce a praktické právničiny zaměřené na ústavní právo, kývl na ni. A jak to Michal Bartoň dokáže, vzniklo spojení fungující, pevné a trvalé.

Před třemi lety jej olomoucká fakulta doporučila prezidentu republiky, když sbíral tipy na nové ústavní soudce. „Potěšilo mě, že domovská fakulta oceňuje moje schopnosti a práci. Zároveň jsem to ale bral tak, že to ještě nic neznamená. Těch institucí, které dávaly tipy, byla celá řada. Dostal jsem se na rozsáhlý seznam, nic víc,“ říká skromně.

„Znamenat něco“ to začalo vloni v červnu, kdy se Michalu Bartoňovi ozvala přímo kancelář prezidenta, neboť se ještě otevřela jedna vlna nominací na ústavní soudce. „Už v době, kdy se mě pan děkan ptal, zda mě může za fakultu navrhnout, jsem musel zvážit všechna pro a proti. Měl jsem tedy rozmyšleno, že kdyby k tomu někdy náhodou došlo, byť jsem s tím moc nepočítal, zkusil bych to. V rychlosti jsem to ještě jednou promyslel, probral s rodinou. Pak jsem napsal, že mě to velmi těší a že doložím vše potřebné,“ popisuje své životní rozhodnutí.

Tím odstartoval čtyřměsíční nominační proces. Předstoupením před poradní panel prezidenta a osobním setkáním s hlavou státu to začalo a „grilováním“ na plénu Senátu Parlamentu ČR končilo. „Rozhodně to nebylo s panem prezidentem jen společenské povídání. Bylo vidět, že si chce kandidáty proklepnout, než někoho pošle do Senátu. Byly to časově náročné a poměrně stresující měsíce,“ přibližuje období, kdy schůzka střídala schůzku.

Talár ústavního soudce obléká od prosince loňského roku. „Je to služba veřejnosti, kam člověk jde s tím, aby ji plnil co nejlépe. Přeji si, aby má rozhodnutí byla srozumitelná i neprávníkům, aby byla nejen věcně správná, ale i čtivá,“ říká funkčně nejmladší z patnácti soudců. Tmavě modrý talár s akcenty v národních barvách mu zůstane deset let. Pravidla Ústavního soudu ČR umožňují soudcům vykonávat pedagogickou činnost, čehož využil. Jen se z vedoucího katedry ústavního práva stal, jak sám říká, řadovým zaměstnancem fakulty. „Snížil jsem si úvazek. I z pohledu fungování katedry je dobré, když vypomůžu. Navíc funkce soudce je dočasná, budu se mít kam vrátit.“

Pracovní týden Michala Bartoně má pevný řád. Tři dny tráví na soudě v Brně, dva dny může pracovat z domu. Ty se právě snaží zčásti věnovat i studentům a fakultě. A víkend? „Ideálně by měl být volný, ale často je potřeba připravit se na jednání pléna, načíst složité věci.“

Když potřebuje vypnout hlavu, je tu jeho rodina, procházka, kolo a v zimě lyže. „Občas si zahraju na kytaru, to je takový můj největší relax,“ prozrazuje s lehkým úsměvem ústavní soudce, akademik a opora fakultní kapely STAGnace, která je ve fázi hibernace.

Text vyšel v aktuálním vydání magazínu Žurnál UP, který si můžete přečíst zde.

Praktického pomocníka pro výzkumníky, šlechtitele i zemědělce vyvinuli vědci z CATRIN Univerzity Palackého ve spolupráci s kolegy z České zemědělské univerzity v Praze. Systém SPROUT (AI-based Seedling PRedictiOn and trait extraction Using RGB Time-series), založený na analýze RGB obrázků v čase za pomoci AI, automaticky detekuje čas vzcházení plodin a získává z něj biologicky významné parametry. Novinku autoři představili ve studii publikované v prestižním časopise Computers and Electronics in Agriculture.

„Raný vývoj porostu výrazně ovlivňuje růst rostlin i konečný výnos, a proto je vzcházení semenáčků důležitým parametrem při monitorování stavu plodin, šlechtění i studiu reakcí rostlin na stres. Jeho hodnocení se však stále často provádí ručně a zpravidla zaznamenává pouze konečné procento vzešlých rostlin, čímž se ztrácejí cenné informace o průběhu vzcházení. Oproti tomu námi vyvinutý SPROUT využívá umělou inteligenci a je schopen z běžných RGB fotografií automaticky vysledovat, kdy a jak rovnoměrně rostliny vzcházejí,“ uvedla vedoucí výzkumu Nuria De Diego z CATRIN.

Systém vědci vyvinuli a testovali na datech ječmene a pšenice pořízených různými RGB kamerami v kontrolovaných podmínkách růstových komor. „Při vývoji a opětovném natrénování modelu dosáhl nejúspěšnější model typu Temporal Convolutional Network (TCN) přesnosti 90 procent při určování času vzcházení, což umožnilo velmi přesnou rekonstrukci křivek vzcházení. Při testování na zcela nezávislém souboru dat bez dalšího přeučení model stále dokázal zachytit základní dynamiku vzcházení, i když s nižší přesností. To ukazuje, že SPROUT je nejvhodnější využívat jako modulární systém, který lze snadno přeučit nebo doladit pro nové plodiny, kamery či experimentální podmínky,“ objasnil první autor článku Pavel Klimeš.

„Cílem je posunout SPROUT směrem ke snadno použitelnému nástroji, který by mohl automatickou analýzu vzcházení rostlin zpřístupnit šlechtitelům, semenářským firmám, výrobcům přípravků pro zemědělství i výzkumným pracovištím bez nutnosti hlubších znalostí umělé inteligence." Lukáš Spíchal

Výzkumníci provedli rovněž případovou studii zaměřenou na stres způsobený kadmiem u dvou rozdílných genotypů pšenice. Ta ukázala, že různé genotypy mají odlišný způsob vzcházení co do rychlosti a synchronnosti, což není náhodné, ale odráží to jejich biologické vlastnosti a schopnost reagovat na prostředí.

SPROUT je v současnosti výzkumným softwarovým nástrojem připraveným pro spolupráci s aplikační sférou. Díky modulárnímu řešení jej lze dále přizpůsobovat a trénovat pro různé plodiny, kamery nebo experimentální podmínky. Systém má potenciál zejména pro screening genotypů ve šlechtění a semenářství, ale také pro testování účinků biostimulantů, hnojiv či agrochemikálií na raný vývoj rostlin.

„Dalším krokem bude rozšíření a ověřování systému na širším spektru plodin, substrátů a zobrazovacích systémů. Cílem je posunout SPROUT směrem ke snadno použitelnému nástroji, který by mohl automatickou analýzu vzcházení rostlin zpřístupnit šlechtitelům, semenářským firmám, výrobcům přípravků pro zemědělství i výzkumným pracovištím bez nutnosti hlubších znalostí umělé inteligence,“ uzavřel jeden z autorů studie a vedoucí CATRIN-BIO Lukáš Spíchal.

Praktického pomocníka pro výzkumníky, šlechtitele i zemědělce vyvinuli vědci z CATRIN Univerzity Palackého ve spolupráci s kolegy z České zemědělské univerzity v Praze. Systém SPROUT (AI-based Seedling PRedictiOn and trait extraction Using RGB Time-series), založený na analýze RGB obrázků v čase za pomoci AI, automaticky detekuje čas vzcházení plodin a získává z něj biologicky významné parametry. Novinku autoři představili ve studii publikované v prestižním časopise Computers and Electronics in Agriculture.

„Raný vývoj porostu výrazně ovlivňuje růst rostlin i konečný výnos, a proto je vzcházení semenáčků důležitým parametrem při monitorování stavu plodin, šlechtění i studiu reakcí rostlin na stres. Jeho hodnocení se však stále často provádí ručně a zpravidla zaznamenává pouze konečné procento vzešlých rostlin, čímž se ztrácejí cenné informace o průběhu vzcházení. Oproti tomu námi vyvinutý SPROUT využívá umělou inteligenci a je schopen z běžných RGB fotografií automaticky vysledovat, kdy a jak rovnoměrně rostliny vzcházejí,“ uvedla vedoucí výzkumu Nuria De Diego z CATRIN.

Systém vědci vyvinuli a testovali na datech ječmene a pšenice pořízených různými RGB kamerami v kontrolovaných podmínkách růstových komor. „Při vývoji a opětovném natrénování modelu dosáhl nejúspěšnější model typu Temporal Convolutional Network (TCN) přesnosti 90 procent při určování času vzcházení, což umožnilo velmi přesnou rekonstrukci křivek vzcházení. Při testování na zcela nezávislém souboru dat bez dalšího přeučení model stále dokázal zachytit základní dynamiku vzcházení, i když s nižší přesností. To ukazuje, že SPROUT je nejvhodnější využívat jako modulární systém, který lze snadno přeučit nebo doladit pro nové plodiny, kamery či experimentální podmínky,“ objasnil první autor článku Pavel Klimeš.

„Cílem je posunout SPROUT směrem ke snadno použitelnému nástroji, který by mohl automatickou analýzu vzcházení rostlin zpřístupnit šlechtitelům, semenářským firmám, výrobcům přípravků pro zemědělství i výzkumným pracovištím bez nutnosti hlubších znalostí umělé inteligence." Lukáš Spíchal

Výzkumníci provedli rovněž případovou studii zaměřenou na stres způsobený kadmiem u dvou rozdílných genotypů pšenice. Ta ukázala, že různé genotypy mají odlišný způsob vzcházení co do rychlosti a synchronnosti, což není náhodné, ale odráží to jejich biologické vlastnosti a schopnost reagovat na prostředí.

SPROUT je v současnosti výzkumným softwarovým nástrojem připraveným pro spolupráci s aplikační sférou. Díky modulárnímu řešení jej lze dále přizpůsobovat a trénovat pro různé plodiny, kamery nebo experimentální podmínky. Systém má potenciál zejména pro screening genotypů ve šlechtění a semenářství, ale také pro testování účinků biostimulantů, hnojiv či agrochemikálií na raný vývoj rostlin.

„Dalším krokem bude rozšíření a ověřování systému na širším spektru plodin, substrátů a zobrazovacích systémů. Cílem je posunout SPROUT směrem ke snadno použitelnému nástroji, který by mohl automatickou analýzu vzcházení rostlin zpřístupnit šlechtitelům, semenářským firmám, výrobcům přípravků pro zemědělství i výzkumným pracovištím bez nutnosti hlubších znalostí umělé inteligence,“ uzavřel jeden z autorů studie a vedoucí CATRIN-BIO Lukáš Spíchal.

Odborná školení zaměřená na 3D tisk, přípravu tiskových dat a údržbu FFF 3D tiskáren nově nabízí společnost Prusa Research ve spolupráci s Přírodovědeckou fakultou Univerzity Palackého. Kurzy jsou koncipovány s důrazem na praktické dovednosti, srozumitelný výklad a okamžité využití v praxi, přičemž účastníci si vše vyzkouší na konkrétních příkladech.

„Školení jsou určena širokému spektru zájemců, od pedagogů a škol, které chtějí zapojit 3D tisk do výuky, přes firmy hledající efektivní využití této technologie, až po studenty a jednotlivce, kteří chtějí proniknout do světa 3D tisku nebo si upevnit své stávající znalosti. Bez ohledu na úroveň zkušeností je cílem ukázat, jak z této technologie vytěžit maximum,“ uvedl Roman Chvátal z katedry experimentální fyziky.

3D tisk krok za krokem

V průběhu školení účastníci získají jistotu při práci s 3D tiskárnou a lepší orientaci v přípravě modelů i tiskových dat. Naučí se pracovat se softwarem PrusaSlicer, správně nastavovat tisk a vyhýbat se nejčastějším chybám, které mohou vést k neúspěšným výtiskům. Součástí je také přehled údržby tiskáren a praktické tipy, jak řešit typické problémy, se kterými se při 3D tisku setkávají.

Školení je navrženo tak, aby si účastníci mohli nové dovednosti ihned vyzkoušet a využít v praxi. „Neosvojují si pouze principy fungování 3D tisku, ale především způsoby jeho efektivního využití ve vlastním prostředí, ať už ve výuce, ve firemní praxi nebo při vlastních projektech. Školení tak ocení zejména ti, kteří hledají smysluplný způsob, jak 3D tisk začlenit do výuky, chtějí ve firmě zefektivnit jeho využití nebo se nechtějí učit metodou pokus omyl,“ doplňuje Roman Chvátal.

Otevřené kurzy i školení na míru

Nabídka zahrnuje otevřená školení pro jednotlivce i uzavřené kurzy pro školy, firmy nebo menší kolektivy. Současně je možné připravit školení na míru, které bude odpovídat konkrétním potřebám, úrovni zkušeností i zaměření účastníků.

Termíny školení jsou vypsány zde. Zájemci mohou sledovat tuto stránku nebo se přihlásit prostřednictvím formuláře na webu. V případě zájmu o školení na míru je možné kontaktovat organizátory a společně najít variantu odpovídající konkrétním požadavkům.

Odborná školení zaměřená na 3D tisk, přípravu tiskových dat a údržbu FFF 3D tiskáren nově nabízí společnost Prusa Research ve spolupráci s Přírodovědeckou fakultou Univerzity Palackého. Kurzy jsou koncipovány s důrazem na praktické dovednosti, srozumitelný výklad a okamžité využití v praxi, přičemž účastníci si vše vyzkouší na konkrétních příkladech.

„Školení jsou určena širokému spektru zájemců, od pedagogů a škol, které chtějí zapojit 3D tisk do výuky, přes firmy hledající efektivní využití této technologie, až po studenty a jednotlivce, kteří chtějí proniknout do světa 3D tisku nebo si upevnit své stávající znalosti. Bez ohledu na úroveň zkušeností je cílem ukázat, jak z této technologie vytěžit maximum,“ uvedl Roman Chvátal z katedry experimentální fyziky.

3D tisk krok za krokem

V průběhu školení účastníci získají jistotu při práci s 3D tiskárnou a lepší orientaci v přípravě modelů i tiskových dat. Naučí se pracovat se softwarem PrusaSlicer, správně nastavovat tisk a vyhýbat se nejčastějším chybám, které mohou vést k neúspěšným výtiskům. Součástí je také přehled údržby tiskáren a praktické tipy, jak řešit typické problémy, se kterými se při 3D tisku setkávají.

Školení je navrženo tak, aby si účastníci mohli nové dovednosti ihned vyzkoušet a využít v praxi. „Neosvojují si pouze principy fungování 3D tisku, ale především způsoby jeho efektivního využití ve vlastním prostředí, ať už ve výuce, ve firemní praxi nebo při vlastních projektech. Školení tak ocení zejména ti, kteří hledají smysluplný způsob, jak 3D tisk začlenit do výuky, chtějí ve firmě zefektivnit jeho využití nebo se nechtějí učit metodou pokus omyl,“ doplňuje Roman Chvátal.

Otevřené kurzy i školení na míru

Nabídka zahrnuje otevřená školení pro jednotlivce i uzavřené kurzy pro školy, firmy nebo menší kolektivy. Současně je možné připravit školení na míru, které bude odpovídat konkrétním potřebám, úrovni zkušeností i zaměření účastníků.

Termíny školení jsou vypsány zde. Zájemci mohou sledovat tuto stránku nebo se přihlásit prostřednictvím formuláře na webu. V případě zájmu o školení na míru je možné kontaktovat organizátory a společně najít variantu odpovídající konkrétním požadavkům.